 |
 |
 |
 |
 |
|
|
   
|
 DJ Marcco, který žije už delší dobu v Praze se rozhodl, že zpestří naše stránky občasným reportíkem ze svého tamnějšího života. Ve své rubrice nazvané SHOOTING se s Vámi bude dělit o svoje postřehy z každodenního tamnějšího života a poinformuje o tom, co všechno se může přihodit, když jsou Vaším životem kluby, muzika a mejdany ... Intimčo s WINKem JOSH WINK je světová hvězda. Klub Mecca je nejlepší klub v Praze. 12. dubna 2001 v 22.30 přicházím do Meccy , která se topí v šeru. WAX uvádí HONEYPOT.  Sem tam člověk. Hraje Lumiere příjemný deep house. Dávám si drink a čekám. Dnes se mi asi poprvé v životě podaří být na mejdanu kde pro opravdovou hrstku lidí bude hrát hvězda a já od baru ji uvidím do očí. Opravdová house party! Brit King (doufám, že to píšu správně) je sympatický černoch s brýlemi na nose a vážněji laděným obličejem, ale asi hodně velkej pohodář. Má úkol naladit nás na Joshe. Má smůlu. Nepřiletěli mu desky a tak nemá z čeho hrát. Lumier je frajer a půjčuje mu svý. V mý hlavě se to začíná všechno pěkně rozjíždět a super zvuk v Mecce je tak vychytanej, že fakt čumím, co všechno se dá slyšet na party. Brit King to rozjíždí s latinským přídechem, ale pořád v klidu. Škoda že nemá svůj kufr bylo by to mnohem a mnohem lepší. Tohohle chlápka bych fakt chtěl ještě jednou a pořádně.Čekáme. Světla Mecce jsou pěkně vymyšlený - TNT a FISHa - a těch diskokoulí. Osm jsem napočítal! Klub se zaplnil. Tančím. Dlouho jsem si nedával taneční orgasmus a tak se vlním a čumím do tváře úplně vysmátýmu, ale maximálně soustředěnýmu chlápkovy s neuvěřitelným kukučem a účesem na hlavě - zase byl jiný. Wink hraje na dva gramofony a používá nějakou samplovací krabici s efektama (údajně se jednalo o CD player s efektama), pomocí které vrství zvuky na sebe. Hraje house. Asi takto: bum, bum ,bum…Nad beatem poletují zvuky, který sunou dění dopředu. Zvukový plochy jakoby s lehkou samozřejmostí, jako vlny v oceánu, se převalují přes sebe. Má nás všechny pěkně zmáknutý. Musím se smát. Wink je DJ a sakra dobrej a umí udělat zvuk. Tančím a čumím, ruce jdou sami nad hlavu. Je to příjemný okamžik. Mecca je zaplněná tak akorát. Pořadatelé slibovali pouze omezený počet lidí a jak řekli, tak udělali. Basy pumpují, středy táhnou výš a dál a kolem jako stříbrný prach se vznáší výšky - cink, cink, cink…Na malém plátně za DJs sleduji krásně udělanou videosmyčku s logem Winkova labelu Ovum. Partičky barevných spermií se projíždí ladně nahoru a dolů. Zábavné stejně jako celý večer, který ukončil Chris Sadler. Bylo to milý, bylo to malý a bylo to super. JOSH WINK byl v Mecce opravdu intimní. 
Evoluce Na "hajzlu" neuvěřitelný hospody U kata na Staroměstským náměstí, kde to vypadá jak před deseti lety a pivko plzeňský je za dvacku je napsáno: Lidi buďte trpělivý, evoluce s námi ještě neskončila! UFF!!! Lukáš Pollert je frajer!?! Internista střešovické nemocnice v Praze MUDr. Lukáš Pollert (30), bývalý olympijský vítěz v kanoistice, který nedávno definitivně ukončil kariéru profesionálního sportovce, se nebojí šílených krav, kulhavky ani slintavky. Naopak - případné následky považuje za svého druhu výhru: "Všem mohu doporučit, aby jedli hovězí. Buďto se nestane nic nebo umřou na demenci. To je, myslím, ten nejlepší způsob. Člověk vlastně nic nevnímá a může být šťastný. Prostě má svůj svět a ty ostatní kyselý ksichty mu můžou být ukradený. Pořád lepší než kdyby vás přejel autobus" Tomu se říká optimismus. [převzato z magazínu Týden 14/2001] Nesouhlasím, ale oceňuji Lukašův zenový postoj k životu :-)Jdi do toho kámo!!!! Lyrické smetí Když člověk cestuje metrem, je to rychlé a víceméně spolehlivé, je tam však stále průvan a ve vagónech metra si člověk připadá jak v dobytčáku se zářivkou. Všichni se snaží dělat, že tam nejsou nebo si čtou, poslouchají hudbu, spí či čumí na reklamy. Mým oblíbenym čtením se stala série poezie na pokračování. Všude ve vlacích i na zastávkách jsou umístěny rámečky do kterých se "cpou" reklamy a nebo vždy jedna básnička. Mými nejoblíbenějšími verši posledních dnů jsou tyto Františka Halase Lyrické smetí Slečno řekněte mi jak to děláte že hodiny neoněmí když se svlékáte. Dejte jí Nobelovu cenu za gesto jimž zvedá sukni svou ta se dává jen básníkum ti však nic podobného nesvedou. Zásek DJe CALUMa!  Dorazil jsem s přáteli v pondělí, vlastně až v úterý do Akropole, stojím u baru a tu náhle mé oko zaostří na DJe. Je to neuvěřitelné, ale za gramci stoji DJ CALUM. Ano je to ten chlápek co hrál v lednu na SOLID SESSION v MECCe. Suma sumárum to znamená, že tak jako mnoho DJs před ním, se spokojeně zasekává v Praze už třetí měsíc. Ostatně minulý rok na Solid Session v brněnském Jadranparku hrál belgičan Christian Lioret, který už z Prahy neodjel. Praha je město magické, buď ho miluješ nebo ne, není kompromis. Jeden z kamarádů cizinců mi vyprávěl historku o tom, jak se mu v zahraničí tři noci po sobě zdálo o Hradčanech a tak se okamžitě sbalil a vyrazil sem. Je tady už přes pět let a je dost spokojen…:-)
People are People everytime! Let's choose! Je večer, soumrak posledních dnů zimy se snáší nad Prahou. Hodiny pomalu odbíjí osmou. Sprcha, večere a jde se. Kam? Na večírek! Po náročném pracovním týdnu vím, že v pátek bude klídek a tak proč nezačít víkend, oslavu žití, již dnes. Je poslední čtvrtek v měsíci, a tak mířím svými kroky k Václaváku, do jeho dolní části, kde v luxusních prostorách exotické restaurace se bude dnes určitě pár lidí bavit po svým. Prostor v suterénu pasáže je luxusní, boxy v rudém sametu, přítmí, světlo olejových lamp, malé podium, taneční parket, dva světloblikače a na pódiu klavír a na něm gramofony a za nimi DJ. Paráda!!!! Objednávám první šampaňské (je zima takže bez jahod) a do ruky mi připutuje první joint. Partičky, co chtějí si to dneska dát, se schází. V podstatě jsou to pořád jedni a ti samí a to je dobře. Můžem kalit. Další DJ střídá prvního, ten je v úletu a pouští vše, co se kdy dostalo do hitparád v osmdesátých letech. Zděšení vystřídala pohoda, když jsem si uvědomil, že i tak se na chvíli dá, tak proč si nezatančit - chuť bezmezně si dávat vše co je třeba aby mozek stál a srdce se radovalo. Podávám si ruce s každým kdo je mi sympatický a zdá se, že to nikomu navadí. Ba právě naopak. Eightees vystřídal housík, stav: kolem 128 bpm. Joint střídá joint, šampaňské mícha se s kořalkou, oči jdou šejdrem a nohy si poskakují jak potřebují. Každý ví co potřebuje, každý zná svou míru, každý dělá co je libo. "Čau Tony!" "Čau! Sereš mě!" "Nekecej!" "Nemáš žádný prachy a já si od Tebe nemůžu půjčovat!" Když přelomí se půlnoc už není nic co by mě zastavilo v letu. DJ pouští hitovku všichni se hrnou na parket a zpěvo-řvem deklamují refrén. Všichni! Tančím, piju, kouřím, vykládám nesmysly a culím se jak jelito a za chvíli kde se vzal tu se vzal, je tu ten pocit, že svět je nádhernej a co na tom, že je syntetickej. Zaplať pánbů, že je! Něžná polovička světa se s přirozenou lehkostí vlní prostorem a její přitažlivost je neodolatelná jen stěží, máš-li chuť! Když kolem třetí rozchází se všichni, vím, že kalit nemůžu přestat, kam jít to problém není. Je pátek ráno a je nás ještě dost na to, aby dalo se někde pokračovat - jasně vyhrává LeClan - že by nomen omen. Probouzím se v pátek kolem poledne a není moc věcí z minulé noci co událo se, za něž bych do ohně ruku dal, že byly tak jak vybavují se mi. Práci jsem dal vale a mé kroky míří k jídlu (mám sraz s Mickem), a jedem dál. Začíná večer v malým klubu u Brna u kamaráda Mirka. Z luxusu nezbylo nic, ale nálada je podobná, partičky co přišli zabít nudu, pobavit se. Bpm = 128. Piju, kouřím, hořkost střídá blaženost a dívka vedle mne se chce líbat. "Proč ne, maš-li chuť!" "Ale tady to nejde!" "Proč ne?!" "Ne to opravdu nejde!" Jdu k baru. Jiný kraj jiný mrav. OK, baby. Ráno zkalení jak zákon káže jdeme spát, protože tenhle víkend nemá ještě dost. Přibíráme Muzzyho a čeká nás Ostrava, země kde nikdy jsem nebyl na kalbě. Je zase kolem osmé, ale sobota a nad Ostravou soumrak padá, ulice v centru plný mladých lidí. Jsme v pizzerii, kde design jménu Apollo prospívá, kde z velkých beden housík zní. Pizza dobrá, mejdan může začít. Hned vedle husto je. Na 0,5 km2 spousty podniků plných lidí, všude hrajou k tanci a pěkně nahlas. Procházíme to všechno. Neuvěřitelné! Všude je živo. Vůbec nevím do čeho jdeme, jaký přijdou lidi, jak se budou bavit, ale z toho co vidíme jsme natěšeni. Prostě jim to dáme a sobě taky! Je po půlnoci a klub velikosti malý manufaktury je zaplněn směsicí lidí, co spojuje je stejná chuť, jako lidi co potkal jsem dvě noci předtím v od sebe hodně vzdálených místech prostoru, bavit se do bezvědomí, smát se, blbnout, balit holky a kluky, prostě si to všechno pořádně dávat - kalíme tak hrrrr na to! Nebo ne? Procházím se podnikem a mé oči pokouší se o kontakt. Nic. Žádný erotický dusno. Je to bezvýsledné, jsem cizinec a partičky jsou uzavřený do sebe. Moc nedivočí, jsou v klidu. Divoce tančí. Přesto nemám pocit, že bych sem nepatřil, vevnitř i venku je příjemno. Ať tak a nebo tak všechno je stejně naopak. Stejný radosti a stejný starosti. Je víkend tak gumujem hlavy. Není nad kalbu v příjemným prostředí a klidu "domova", a ten je tam, kde jste vy, který chci znát, kde k báru kousek je a bez fronty solidní sortiment, každému co je libo, kde toalety jsou vždy k dispozici, kde hudba hraje tak, aby mi hlava neupadla…. Ostatně a jaká hudba vlastně o víkendu hrála? Byla určitě dobrá! |
 |