 |
 |
 |
 |
 |
|
|
   
|
Proč poslouchám taneční hudbu? Za dva měsíce mně bude dvacet osm let. Vystřídal jsem od svých dvanácti roků už tolik hudebních směrů a stylů a dnes jedu na vlně taneční hudby. Je to proto, že taneční hudba je v módě? Nebo je to jinak? Ať už nad tím přemýšlím z kterékoliv strany, můj vztah k dance music se přece jen v mnohém liší od vztahu k dřívějším stylům, které jsem velebil. Poprvé mám příjemný pocit z toho, že "někam patřím". Celý život jsem se toho spíš děsil - "někam patřit". Ze začátku nebyla taneční hudba vyjímkou. Z mejdanů jsem měl pocit, že jsou jakousi nadlidskou strukturou, kterou vyživují svou energií statisíce lidí na celém světě. Jednoduše řečeno, představoval jsem si někde o úroveň výš obrovskou příšeru, která tloustne z lidského potu, vyjetých pohledů a dunivých kopáků. Pak jsem si jednou uvědomil, že to tak skutečně je, ale místo příšery jsem uviděl někoho (Boha?), kdo žije nejen z dunivých kopáků a vyjetých pohledů, ale vůbec ze vší té zamotané a komické hry v tom našem 3D šaškecu (neboli Vesmíru). Tím jsem vzal svět ravů a parties filozoficky na milost a pro změnu začal přemýšlet, proč mě fascinuje "tuc-tuc" mnohem víc než předešlé světy rocku, metalu atd. A přišel jsem na toto - netvrdím že jde o objektivní názor: Taneční hudba je prvním hudebním směrem po půl století v České Republice, který jsme si vytvořili "sami a odspodu". Tím chci říct, že to nezačalo v televizi masivním vyplachováním hlav a výkřiky typu : "Chceš být IN!? Tak začni chodit na party, sežer pár extází a rozjeď to s holkama!!!". Začalo to právě obráceně. V předešlých stylech jsem české představitele celkem upřímně nemohl vystát (ať už to byli čeští Guns n´ Roses - Wanastowy wjeci nebo česká Metallica - Olympic - ha, ha). Dnes mám představitele české taneční scény hodně rád. Ať už ty lidi znám nebo ne a slyším o nich cokoliv. DJe, promotéry, tancující, rozebírající, všechny. Osobně jsem konečně našel hudbu, která se nějak moc neomezuje sama sebou (což byl vždycky největší průser rocku a metalu, kde jste prostě museli mít kytaru a kombo Marshall na rock n´ roll a Messa Boogie na grunge. Navíc jste museli pořád dokola číst o kytaristech, kolik flašek whisky vykalí, jak posledně pochcali hotelový pokoj a opíchali co se dalo). Dnes přijdete na party a je vám jedno kdo hraje, jaké hraje desky a co hraje za styl. Buď to stojí za to nebo ne. No nic, uzavírám toto téma. Poslouchám taneční hudbu, protože je moje. Je to doopravdy první hudební směr, kde jsem ochoten přispět. A když už se rozhoupu, tak umím být velkorysý!!! Váš Juan Reagovat na článek můžete tady |
Juan (uprostřed)
Juan(F-Delicatesses) |